Většinou ↗spřežky, jejich členy se stávají původní jména (oslovení osob, viz ↗vokativ, např. panenkomarja, často ↗hypokoristika: Prokristáčka), příslovce, citoslovce, příp. monokolokabilní členy ↗frazémů (zejména u ↗citoslovcí onomatopoických). Běžné jsou formální hláskové změny, používání přejatých prvků, zkracování, nápodoba, rýmování atd. Sémanticky jsou zastoupena citoslovce emocionální (ježíšmarjá, prachsakra) a onomatopoická (bimbam, čimčarara).